Dnes má svátek Gita. Tak Gito přeji ti vše nejlepší ke jmeninám. A to bude vše, protože má levá ruka dnes nadávala, že to máme dlouhý.

Radujme se, Jarka Liška sehrála svůj životní boj a stává se těmito okamžiky plnohodnotnou magistrou. Jarko, gratulujeme a posíláme sluníčko a pěkné počasí pro pořádání velkolepých oslav. Vychutnávej okamžiky blaha.

Samo, že obrovská gratulace patří i Martinovi Liškovi, páč to všechno zvládl perfektně, staral se o Jarku a všechno ostatní okolo. Marťo, jsi hvězda.

Začalo to malováním, pokračuje úklidem, stěhováním věcí a skříní, vyhazováním dávno odloženého a nepoužívaného a včera večer jsem se dostal k demolování a znovuobnovení vodovodního zásobování bytu bráchy. Rozbít a rozebrat to nebyl problém, to byla pohoda, ale začít dávat potrubí do funkčního stavu, tak to začal být oříšek. Postupně jsme přicházeli na to, co nám všechno chybí, co bychom potřebovali udělat se stěnou, kde vyvést trubky ... kua, vždyť jsme kluci z vesnice a nedáme to dohromady? Ale dáme, bať, jsme šikovní, ale jak to všechno dopadlo, je nad rámec tohoto příspěvku, páč jsme to ... Nu což, něco nám chybělo a v Obi bylo již zavřeno, tak snad dnešní večer, kdo ví.

demolition man

Minulý týden jsme byli v kině na Matrixu II, byl jsem nadšen. Tento víkend se mě do ruky dostala upoutávka na novinku HRDINA, když jsem pak viděl ještě ukázku z tohoto filmu, byl jsem rozhodut – jdu do toho. Jsou to sice vyděrači a tahají z nás peníze, ale za dobrý film klidně zaplatím. V neděli k večeru byl náplánován dlouho dopředu velký nákup, ale ještě se nám nechtělo jít brouzdat obchoďákem, tak jsme se rozhodli, že před tím půjdeme na tuto skvostnou novinku. Nakoupili jsme popcorn, colu a šli si sednout. Usedal jsem s nadšením, že uvidím podobný snímek jako byl Tygr a Drak. Film začal a my čekali, kdy už to vypukne. Uběhlo pár bojových scén, ale vesměs nic moc – nic nového. Po umělecké stránce byl film hezky natočen, ale to je tak asi všechno. Tygr a Drak se nekonal, byla to nuda. No dočkali jsme konce a šli na nákupy.

Jenže už teď vím, že multiplex nemám jak potrestat, protože jsem nalákán na další filmy a docela se na ně těším. Teda doufám, že se nezklamu jako v tomto případě. Asi nemám takovou vůli abych se zařekl a do multiplexů už nevkročil.

To kolega Machiš, by to určitě zvládnul, protože už dnes má několik restaurací v Brně černý puntík, kam nepáchne. Je to prostě silák:) Věřím, že černě opuntíkovat multiplex bude pro něj hračka. Takže multiplexové, už nás neserte a dávejte dobrý filmy jinak budete mít spoustu černých puntíků.

Víkend, který byl, jak kdyby ani nebyl, tak rychlý byl. Vše začalo již velkým pátkem, kdy jsme byli se Simonou domluveni, že začneme malovat byt. Ten, kdo ví, že jsem udělal značné pokroky v trénování v umění říci NE mi dá zapravdu, že i v ten moment jsem se zachoval v duchu trénované dovednosti. Dříve, než jsem odešel z práce, tak jsem dokonce v oddálení malování přesadil kytku, na kterou jsem se chystal již 1/2 roku (hua, to jsem tomu odolával dlouho :-)). Po příchodu domů jsem brnknul bráchovi, který nám pomohl stěhovat nábytek a páč brácha řídil, tak jsme si se Simonou dali frťánka sami. Pak to začalo. Uklízelo se, odstraňovali se pavučiny a pavouci, ometali stěny, míchala barva, malovalo se, potilo, malovalo ...

Sobota byla o tom stejném, o malování. Musím říci, že byť je Simona v 7 měsíci, tak makala a natírala, čistila a umývala jak kdyby vůbec nebyla těhotná, neměla pupajznu a nebylo tak neuvěřitelné horko. Jo, měla by dostat metál. Tak, Simono, tady ho máš veřejně!

Sobotní večer jsme si udělali pohodový, zastavili jsme se u Lišek, vyzvedli Martina a šli přes Žabovřeské slavnosti do grilláče na výborný a zasloužený tatarák. Byl pohodovej večer a pohodový pokec. Jen nám scházela Jarka, ta, co v pondělí a v úterý dělá státnice. Jarko, myslíme na tebe všichni, držíme ruce, mačkáme slzy, pliveme okousané nehty. Máš na to, Martin taky! V úterý roztočíme kola slávy.

Neděle uklízení po malování, válenda na "zahradě" a k tomu velký pokec. Jo, jsou to parádní chvilky. K tomu všemu přináším víkend v obrazech.

No dobře, abych pravdu řekl zase tak hrozné to nebylo. Ale vedro bylo pořádné. Musím se pochlubit, v pátek nám totiž kolem osmé hodiny letělo nad barákem asi 12 balónů. Třeba se mi někdy podaří vám na obrázku ukázat jaká to byla krása. Z neznámého důvodu začali balóny kus od našeho domu padat jako hrušky do lesa. Co nejrychleji se snažili přistát. Proč? Asi do půl hodiny se totiž zvedl vítr a začala pořádná bouřka, která trvala skoro až do půlnoci.

Chtěl jsem si natočit nějaký pěkný blesk na kameru, ale jako naschvál šla bouřka z východu nebo jihovýchodu a my máme okna na západ, takže u nás žádný blesky vidět nebyly. Zrovna když jsem si začal stěžovat, Peťa krmila Marušku (to je naše baby), že to blejská blbě tak se za našim barákem zjevila žižlavá čára a zrazu se ozvala rána jako z děla. To jsem se tak lekl, že jsem si málem cvrknul do textilu. A od té chvíle byly vidět blesky i na naší straně baráku.

Dokážete si představit, že by někdo jezdil s vaší SPZkou a vám chodili pozvánky od policajtů? Tak to se stalo už dvakrát jedné kamarádce od Peti. Průser je v tom, že dle policie ujela z čerpací stanice bez zaplacení zrovna když rodila.

V sobotu přijela švagrová. Švagrová je fajn, nedávno jí odsávali hlavu, protože měla zánět v lícní kosti. Nezávidím ji, ale už je v pohodě. Ona k nám vždycky jezdí za Maruškou, to je její favoritka. Pak se s ní musím o víkendu dělit o vlastní dítě. A když přijede některá z babiček, tak to už se k Marušce prakticky nemám šanci dostat. Alespoň že v noci s námi spí Maruška v jedné posteli.

V neděli jsme byli na chatě u našich. Je to fajn, je to u řeky a náš pes má vodu moc rád. Sice hárá, ale vůbec mu to nevadí. Na nějakou hygienu on prostě kašle. Hlavně že se ochladí. Teď je pondělí odpoledne a veknu dusno a zamračeno. Doufám že sprchne a má levá ruka určitě taky.

Je to vážně prcka (teda jako sranda - pro ty, kdo ještě neznají mnohovrstevnatost tohoto pojmu). Myslím tím samozřejmě tento web a hlavně ty výlev(k)y mužských duší!
Je to sranda, úžasný, super. Obzvlášť v těcho pro mě pochmurných dnech, plných ještě pochmurnějšího očekávání. Jó právě teď bych se měla učit (to jsem ale asi měla spíš předchozích sedm let) a tak proč si tady chvíli nezaskotačit? Až budu šílet, třeba dneska o půl třetí v noci, určitě se ozvu !

Je to opravdu k pobavení číst Vaše články. Myslím, že se k Vám přidám, ale až bude venku trochu chladněji!!!

pes: Třetí oko je fakt třída!

Je pravdou, že u nás "ženáčů" se po čase užívání blahobytu a výslunní u rodinného krbu, nastanou chvíle, o kterých píše Richard a v důsledku toho vzniká reflex "Poslední věty", kdy vůbec, ale vůbec neposloucháte a hlavně nevnímáte partnerku, ale bohumile se věnujete svým vlastním myšlenkám či koníčkům.
Už není doba pravěká, lov mamutů není již výhradou mužského pohlaví. Stejně tak i reflex Poslední věty neovládáme jen my, muži a chlapy, ale tuto zajisté skvělou a pro život nepostradatelnou vlastnost se naučilo ovládat i nemalé množství žen a dívek. Zde bych to rád doložil na Simoně, kdy ji včera Richard přinutil k přečtení svého příspěvku na pohodičce, ale protože autor nabyl pocitu, že Simona si článek nepřečetla celý, jal se jí položit otázku o čem to vlastně bylo a hle, Simona předvedla um Poslední věty ... nám pánům to bylo jasné.

Znáte to, nad něčím se zamyslíte, pak se zasníte a pak vás někdo kopancem probudí. To je ta lepší varianta. Dnes jsem jel za zákazníkem a poslouchal jsem svoji oblíbenou skupinu Kamelot a Romana Horkého. Jel jsem silnicí první třídy z Brna do Slavkova u Brna a zpíval jsem si co to dalo. Zrovna když jsem dospěl k pasáži "... chtěl bych žít....", což jsem samozřejmě řval na plný pecky, protože jinak bych se ve své Škoda 120 ani neslyšel, jsem vjel plnou parou do křižovatky a odbočil jsem vlevo.

Opět známá situace: Manželka telefonuje a zrovna si chce strašně povídat o něčem strašně důležitém jako je návštěva kadeřnice a vy zrovna něco důležitého děláte. A tak necháte manželku povídat, protože kdybyste jí řeli že máte práci, že jí brnknete potom, tak vám třískne s telefonem a doma se s váma nebudou bavit ani dveře. Koneckonců ona za chvíli manželka stejně pozná, že ji neposloucháte a zkouší vás napomenout a vy ji opáčíte "Ale miláčku, to víš že tě poslouchám." a ona chce abyste jí zopakovali co říkala. Vy, zatímco vypisujete jedním prstem volné ruky na počítači fakturu a jedním okem sledujete pohyb měn na burze a druhým ligové výsledky, jí automaticky zopáknete poslední větu kterou si vždy jako zázrakem vybavíte (díky bohu za to, že nám dal tuto schopnost) a ona spokojeně pokračuje v monologu.

Tak přesně tak jsem si vybavil, že na té křižovatce nebyla značka ve tvaru pipiny, ale ve tvaru trojúhelníku se špičkou dolu. Ano přátelé, byl jsem na vedlejší a prostě jsem to hrknul v 60 km/hod na hlavní, ani jsem se nepodíval jestli něco jede. Zase jsem měl jednou štěstí. Díky bohu.