12.1. 2004 První foto 2004 m@t 
... a p víkendu také první sérka fotek z roku 2004

Klikni pro zvětšení
kdo chce, ať kliká :-)

něco vám řeknu >>>
12.1. 2004 Víkend m@t 
Víkend byl plný sněhu, sem tam i sluníčko kouklo .. jo, byl pohodový. Byli jsme v Brně, potkali se na vycházce s Lišákama a Báčovkama. V neděli jsme řešili, co s bytem a už máme sehnané nájemníky místo nás, až seženeme nové hnízdo ... snad o starost méně, uff.

Víkend v obrazech.

něco vám řeknu >>>
1.1. 2004 Ježíšku... bÓža 
Každý rok se chystám k napsání dopisu Ježíškovi,leč lenost vítězí. Ono je mi už nějakých 26 let, já vím, nevypadám na to :) ,ale kalendář nelže. Ostatně dnes se už píše rok 2004, prej...co jsem to, jo, vracim se k tobě, Ježíšku.Nevím, jak to máš zařízené, nikdy jsem ti nenapsala (ale fakt jsem chtěla),nevolala, zkrátka se neozvala.A přesto rok co rok dostávám nějaký ten vánoční dárek, jak jen je to možné? Já vím, jsem nejhodnější holka na světě, tak si to zasloužím, ale i tak, kde bereš ty přesné adresy a prachy na všechny ty dárky? To je mi záhadou. Ale dík moc, nestěžuju si.Né všechny dárky mi sice doneseš domů pod náš stromeček, pro některé musím jet k rodičům, jiné donesou známí..tak dík.Snad jen, kdyby někdo z vás našel pod stromečkem můj zapomenutý dárek, tak mi jej,prosím, doručte.Vždyť vám to říkám, zřejmě o mě Ježíšek nemá zas tak přesné informace a tu a tam něco pro mě donese i do jiného bytu..Ježíšku, letos(doufám, že si všímáš datumu mé prosby, pro případ, že bych snad psaní dopisu odložila zase na neurčito, píši už raději dnes,t.j.1.1.2004) si přeju k vánocům sáňky a trochu sněhu k tomu.Dík moc.
něco vám řeknu >>>
30.12. 2003 Vánoce, svátky klidu m@t 
Zdravím vešchny ty, co s toulají o vánočních svátcích po netu ... věcí se událo strašně moc, raději se nebudu dlouze rozepisovat, protože by příspěvek byl poznamenán současným nevyspáním a skotačením Doroty. To, co vám chci sdělit je opravdu velká novina - Dorota se dnes sama začala otáčet ze zad na břicho (pro ty, co nejsou v těchto věcech fundovaní, tak jen předesílám, že 14 dnů sem - 14 dnů tam, ale ona se začala otáčet v 18 týdnu a dle knížek by měla začít až ve 30 týdnu!). Nemohu se ubránit a musím to poprvé veřejně napsat - asi máme doma aktiváka (já vím, já vím...vždycky jsme si to přáli, tak ho ASI máme - nejenom, že se začala tak brzy otáčet, ale toho spánku nám moc nedopřeje ...kua, už si zas stěžuju ..vypínám nouťas a mobil a jdu rychle spát) ... pěkný VELKONOCE :-)))
něco vám řeknu >>>
22.12. 2003 A co dál II. m@t 
Ten, kdo hlasuje v ankětě pro něco jiného, nechť mi nechá svůj nápad ve vzkazech, díky.
něco vám řeknu >>>
21.12. 2003 A co dál? Čtěte POZORNĚ! m@t 
Jak jsem se minule zmínil, dostal jsem se do dalšího levelu a nyní řeším otázku A co dál? Napadlo mě, že bych každý den vyčlenil 15 až 30 minut na nějakou aktivitu, ano lehce se řekne, hůře se vybere to, čemu se věnovat a asi ještě hůře se to udrží vchodu. Tak trochu mě to připomíná, když se kuřák rozhodne nekouřit ... nedávno jsem litoval právě toho, že nejsem kuřák a že se nemůžu rozhodnout skoncovat s tím. Dnes stojí před otázku, když nemůžu s něčím skoncovat, tak s čím začnu? A proč, že se s tím tady rozepisuju? Protože doufám, že mi tuto otázku pomůžete vyřešit - vlevo je anketa, kde můžete hlasovat, do čeho bych se podle vás měl pustit.
Něco málo nad okruhy, nad kterými se rozmýšlím:
  • angličtina - blíží se vstup do EU a bude to dovednost, bez které se člověk bude těžko pohybovat jak v práci, tak i v soukromí
  • tvoříme.cz - web, který jsme rozjeli a s příchodem Doroty přestaly udržovat. www.TVOŘÍME.cz i přesto, že není udržovaný a nikde propagovaný, má celkem zajímavou návštěvnost
  • pohodička.webblast.cz - vrátit se ke staršímu pojetí pohodičky, více různých zamyšlení nad různými tématy, méně rozplývání se z dětí a fotrovatění
  • páprdové.cz - z pohodičky by se stal web o otcích a pro otce, samo že i pro ženský
  • něco úplně jiného, než o čem tu píšu

A je to venku, nyní hlasujte a ovlivněte život :-)

něco vám řeknu >>>
15.12. 2003 Víkend m@t 
..a jsme v další LEVELu. Dorota udělala velký pokrok, směje se, ale je to už jiný smích, už to není jen zvednuté koutky nahoru, už tím smíchem vyjadřuje RADOST. Když se směje, tak jí září oči a ty cítíš, že z ní září radost a spokojenost. Ty oči působí jako nabíječka životní energie, elánu, života samotného. Kdo chcete, přijďte k nám se nabít a odnést si chuť do života :-).
Ještě se také upravil denní rytmus - tedy máme možnost něco málo dělat si i sami pro sebe, máme čas i pomalu začít žít něčím dalším, něčím obohacujícím. První krok byl více než praktický, domluvili jsme se Simonou a máme odedneška zřízený net domů ... a kdo ví co bude dále :-))
něco vám řeknu >>>
10.12. 2003 33 lišákJElišák 

Po roce je tu opět moje magické datum, které jsem v mládí rád popoháněl vpřed. Po letech se vše otočilo a já se jej bezmocně snažím zpomalovat. Co naplat, musím se s tím poprat. Nedávno se objevila píseň od skupiny CHINASKI - 1970 aneb Husákovy děti. Je vidět, že ta potřeba se s tím vyrovnat tady je. Já mám radši tu od J.Nohavici, tak ať se na mě nezlobí, že ji tady zveřejňuji, já bych zkrátka lepší žalozpěv nenapsal.

Třiatřicet

Přicházím už do let
Pána Krista
začínaj mě bolet
různá místa
cítím bolest v kostech
vždy když leje
máme po radostech
lásko zle je
umíraj mi buňky
to jsem dopad
nemůžu pít truňky
kurnik šopa

ref: Penze je daleko mládí v čudu
     plápolá moje svíce
     jak dlouho ještě tu strašit budu
     je mi třiatřicet

To je konec srandy
konec smíchu
musím nosit kšandy
kvůli břichu
pod džínama spodky
svého ujce
místo flašky vodky
piju juice
knedlo vepřo zelo
snad mě spasí
zvedá se mi čelo
padaj vlasy

ref: Penze je daleko mládí v čudu
     plápolá moje svíce
     jak dlouho ještě tu strašit budu
     je mi třiatřicet

Holky mladý koně
furt mě lákaj
já jsem ale pro ně
stará páka
tak jsem zvolna vstoupil
v druhou půlku
už abych si koupil
bílou hůlku
díky těm svým rokům
sic více chápu
ale když usnu na boku
tak děsně chrápu

ref: Penze je daleko mládí v čudu
     plápolá moje svíce
     jak dlouho ještě tu strašit budu
     je mi třiatřicet

Píseň od Jaromíra Nohavici

něco vám řeknu >>>
10.12. 2003 Prohlášení bývalých dětí m@t 

Podle dnešních pravidel a zákazů bychom my, děti narozené v padesátých, šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech, vůbec neměly šanci přežít. Naše postýlky byly malované barvou, která obsahovala olovo. Neměli jsme žádné flašticky na medicínu pro malé děti. Žádné pojistky na dveře a okna a když jsme jeli na kole či kolobežce, neměli jsme helmy. Pili jsme obyčejnou vodu z hadice a ne z lahví. Jedli jsme chleba a máslo, pili limonády s cukrem a nebyli jsme obézní, protože jsme si vždy hráli venku. Klidně jsme se rozdělili o jednu flašku a pili s druhejma, aniž by z toho někdo umřel.

Několik hodin jsme se mořili a stavěli trakaře ze starých nepotřebných věcí, jezdili jsme s kopce, jen abychom pak přišli na to, že jsme zapomněli na brzdu. Teprve po několika zakončeních v pangejtu jsme ji domontovali. Brzo ráno jsme si šli hrát ven, a přišli jsme domů až se venku rozsvítily lampy- a nikdo se nás nedovolával- žádnej mobil při ruce! Neměli jsme žádné Playstation ani Nintendo, vlastně ani televizní hry. Žádných 99 televizních kanálů, žádný surround-sound, mobilní telefony, počítače, chatrooms a internet.

Měli jsme kamarády, našli jsme si je, protože jsme byli venku! Občas jsme spadli se stromu, řízli se, zlomili si ruku či nohu, anebo si vyrazili zuby. Ale nikdo se potom s nikým kvůli tomu nesoudil. Byly to občas ošklivé úrazy, ale nikdo za ně nenesl vinu. Jediný, kdo zato mohl, sjme byli my, jen my! Vzpomínáš si na úrazy? Prali jsme se, měli jsme modřiny, ale naučili jsme se to překousnout. Našli jsme si hry s tenisákama, klackama a jedli jsme i trávu (hlavně šťovík). I když nás dospělí stále varovali, nikdy jsme si kupodivu nevypíchli oko. Jezdili jsme na kolech, chodili domů k druhým kamarádům, tloukli jsme na dveře, vlezli dovnitř a pletli se do řeči.

Když to někomu ve škole moc nešlo, musel opakovat ročník. Tato nynější generace vychovává chráněné děti, nejlepší chytráky a děti pro investici. Devadesátá léta byla explozivní na nové nápady. My jsme měli volnost, občas fiasko, jindy sukcesy. Ale měli jsme odpovědnost - a naučili jsme se postavit ke všemu a poradit si v každé situaci. A ty jsi jeden/a z nich. Blahopřeji!

Pošli tento dopis každému, kdo zažil toto velké štěstí a žil jako dítě, než zákonodárci a úředníci začali řídit naše životy - pro naše lepší příští. Ten lepší život byl jen náš!

něco vám řeknu >>>
6.12. 2003 Jsem tady a žiju!!! lišákJElišák 

Za dobu, kterou jsem se zde k ničemu nevyjadřoval, nic nekomentoval, nepolemizoval zkrátka literárně se zde neprojevoval (literárně to mě zní až neuvěřitelně, kdo neviděl mé vysvědčení z předmětu český jazyk a literatura nepochopí) se staly zásadní změny v mém životě. A protože i Ti co sem pravidelně přispívají svými kousky a vědí co se mě přihodilo, vydrželi a nenapsaly tuto pro mne velkolepou novinu na web. Tímto jim děkuji a dostávám se k hlavnímu sdělení „já Martin Liška a moje nejmilejší Jarka Lišková budeme mít miminko“. Teď snad chápete proč mi tak dlouho trvalo než jsem sem něco vůbec napsal. Návalů emocí a pocitů bylo tolik, že jsem si s tím sotva poradil a tak se stávalo, že i já, který normálně neprojevuji pocity při sledování tklivých filmů jsem se přistihl, že jihnu a vlhnou mi oči a to nejen u filmů, ale s počátku jsem byl dojat snad z čehokoliv. Do toho výběr těch správných jmen pro holčičku nebo chlapce. Během prohlídky kalendáře jich bylo od každého rodu najednou deset aniž by to byl záměr. Některé věci a příhody budete muset na tomto webu číst jakoby znovu, něco jakoby MATRIXovské dejavu a proč, protože jsme čtvrtí v pořadí tohoto notesu co čekáme potomka a některé zážitky a příhody se prostě historicky opakují. Budeme to vše prokládat fotografiemi jelikož jsme si jako budoucí rodina třetího tisíciletí koupili digitální foťák místo velkého hrnce co uvaří cokoliv a sám. Závěrem chci poděkovat Vlkům za dárek a to knihu Deník Čerstvého Otce, která mě prozradila, že některé prožitky jsou jakoby nalinkovány a musí je zažít snad každý budoucí otec. Chvíli jsem si připadal, že jsem to snad psal já. A teď alespoň vím co mě v budoucnu čeká a mohu se na to připravovat. Tímto Vlkům ještě jednou děkuji, kniha je fakt fajn.

něco vám řeknu >>>
číst další:   <<  1 ... 3 4 5 6 7 ... 10 ... 15 ... 19  >>