Jak jste si všimli, tak naše řady rozšířil nový dopisovatel Richard, zatím publikuje pod jménem Machiš. Doufám, že se tímto otevřením obohatíme náš server a nabereme vodu na mlýn. Přeji vydatnou a šťavnatou slinu k psaní :-).

Vyzývám i vás přidejte se!

Dny volna jakoby ani nebyly dny, spíše jen půl dny, ba co víc, jen malé a rychlé slety myšlenek. Tak rychle to je pryč. V té rychlosti jsme se Simonou navštívili rodiče ve ZLíně, s nimi pak výborné kuřecí křidélka, fernetk, zastaveníčko na filmovém festivalu a noční posezení u pivka. Další den nákupy hadérek pro naše připravované mimčo. Večer supra posezení u Marcelou a Jirkou (foto). V neděli film Láska je kurva a návštěva prarodičů. Od tama jen snad malé povšimnutí. Děda rád škádlí babičku a je to ohromná legrace je u toho pozorovat. Babička vždy na to: "Bože, Bože, dědo, dědo". O víkendu jsme nic nenafotili, takže víkend v obrazech příště.

Navzdory varování WHO a Ministerstva zdravotnictví jsem se v sobotu vydal na dlouhou pouť z Brna až do Prachatic, kde se konalo XI. Mistrovství ČR v pomalém kouření dýmky. Cesta ubíhala v pohodě až do Týna nad Vltavou kde zrovna když jsme se kochali v klimatizovaném Volkswagen Passatu sluncem provoněnou jihočeskou krajinou nás málem v kabině navštívil protijedoucí motocyklista který si to do nepřehledné zatáčky štrádoval v našem pruhu. Tuto situaci jsme ovšem ustáli a rozdýchali a do Prachatic jsme dojeli v pohodě.

Ačkoliv je dýmka doménou mužů a ženy ji kouří velice sporadicky, takže obyčejnému člověku je jasné, že vítězem klání by měl být muž, všem přítomným spadla čelist, když se ve dveřích sálu objevila 150 kilová závodnice Polského dýmkařského klubu Slupsk „Danuta Pytel“. Už vzezření této dámy nasvědčovalo tomu, že s ní není žádná prdel. A taky že nebyla. Zatím co já, jsem si zakouřil svou jednu hodinu a necelých pět minut. Pytel to dofoukala až do dvou hodin a jedné minuty. Je pravda, že na konci závodu už popel plivala kam mohla a pusu měla černou jako návštěva za Afriky, ale přesto vážení přátelé 150 kg Pytel vyhrála před asi 70 kg českým závodníkem Antonínem Charvátem, který kouřil o pouhou minutu méně. Že si z vás nestřílím a že je Pytel fakt dobrá se můžete přesvědčit zde.

Cesta zpět probíhala v klimatizovaném voze stejně pohodlně jako tam a vzhledem k tomu, že byla bouřka tak jsme již žádného, ale opravdu žádného motocyklistu nepotkali.

Omlouvám se, že není nic nového, nestihám. Dojel jsem nyní z Prahy ze služebky, letím dom, nabalit a do Zlína. Ještě rychlá zmínka o včerejším perfektním divadle Jaroslava Duška a Martina Zbrožka. Super! Kdo nebyl, jak kdyby nikdy neexistoval.

V pondělí jsem meditoval nad tím, že musím vlastně každý den něco zažít, někde být, něco ... a to jsem prosím vůbec netušil, že tento týden mi to bude všechno pěkně ulehčovat, že se akcičky, setkání, příhody budou odněkud sami bez vyzvání vynořovat. no bať, neztěžuji si. Včera večer procházka se Simonoun a Milnou. Konečnou stanicí nám byl GrillHouse, kde jsme podiskutovali a pokecali na mnohá i doposud neotevřená témata. Připojuji jeden rychlo noční snímek z hospůdky.

Sedíme si u oběda na zahrádce, vcelku klidný den, připálená polévka a hle smršť událostí. Přijeli dva maníci ze zprávy veřejné zeleně a začali upravovat lavici, která je okolo stromku, hned vedle zahrádky. Vyhnali všechen sedící lid, aby lávku mohli nadzvednout a podstrčit pod ni velké dřevěné hranoly. Když už uklízeli nářadí do multikáry, s kterou přijeli, tak si na podloženou lavičku sedl malý nenápadný bezdomovec. V tu chvíli se chlapi opraváři jali vydělávat dřevěné hranoly. Jenže co, sedící bezdomovec nebyl natolik duchapřítomný, aby lavičku odlehčil o své fyzično a tak chlapům nezbylo nic jiného, než nadzvedávat lavičku i s tím bezdomovcem. Když se lavička i se sedícím chlápkem zvedla, otočil hlavu na pány opraváře, mile se na ně usmál a oni mu taktéž odpověděli skromným úsměvem. Maník zůstal i nadále sedět a pročesávat vousy hřebínkem. Škoda jen, že jsem neměl s sebou foťák.

Dnes ráno jsem udělal aktualizaci webu ČLOVEK. Texty jako tradičně dodala Simona. Určitě se koukněte, jsou tam přidány texty k dalším týdnům našeho těhotenství. Pěkné počtení!

Včera večer při večerním venčení jsem diskutoval se Simonou o tom, jak je to vlastně těžké a náročné rozhodnutí začít s tímto projektíkem. Kde budeme brát materiál, o kterém by se dalo napsat alespoň něco, nebo nějaké zvláštní zážitky? Kam na to chodit? Kde to zažívat? Vždyť celé dny jsme v práci a přiznejme si, že tam se každý den neodehrává nic výjmečného. Co s tím? Nakonec jsem došli k závěru, že udržovat tento web je pro nás velkou výzvou k tomu, abychom něco udělali se svým životem, abychom se více dívali, pozorovali, měli otevřené oči i uši, abychom více četli, filozofovali, navštěvovali známé. Není to pěkný závěr?

S malým rozechvěním se pouštím do prvního opravdového zápisu, jaký bude? Zcela reálně a s nohama na zemi vím, že to půjde zprvu dost ztěžka, ale snad během nějaké doby se to podaří přivést k větší dokonalosti a kráse :o).

Víkend proběhl v dobré pohodě a ve znamení několika událostí. V pátek jsem se Simonou skončili v práci dříve s tím, že budeme mít volno pro sebe, ale to by nebyl život, kdyby se něco nepřihodilo. Volal mi brácha Jindřich, že mu hořelo v autě, ať vezmu foťák a jdu to zdokumentovat. Vyhořelo mu elektrické stahování oken. Poté nám již nic nebránilo vyrazit na naši zahradu (pro vysvětlení - Medlánecký kopec). Tam pohodový pokec, mudrování nad těmito stránkami, nad novým designem, filozofií stránek, obsahu. Měli jsem s sebou i Edu, takže se podařilo nafotit pár zajímavých fotek, které zveřejním až v novém kabátě - ať se máte na co těšit :-).
V sobotu jsme vyrazili na mistrovství ČR ve streetballu, parádní akcička, vypečená podívána, nádhera. Dokonce jsem zapřemýšlel, že bych si někdy rád vyrazil zahrát, propotit triko ... hmm, lítat ve snech, tak to mi jde parádně, uvidíme, jaká bude realita. Z basketu jsem se zastavili za Milenou, která nás supra posvačinkovala, za což ji ohromné díky.
Neděle byla ve znamení spálených částí těla ze soboty, takže jsme opět spakovali deku a šupky na "zahradu". Tam nějaké to počteníčko, slova, foto. Ve večerních hodinách maratón po známých a vracení popůjčovyných věcí a to celé ukončené s Maki a Pecanem v Grilláči u pivka. Z toho všeho přináším víkend v obrazech.

Dlouho jsem přemýšlel, jak navrátit život na tyto stránky, mají-li vůbec nějaký význam, nějaké opodstatnění, nebo jestli jsme vytvořili jen jeden z mnoha webů, kterými se žilo jen po dobu, co vznikal? Jak to je? Kde je pravda? Každý, nechť si zodpoví sám jak nejlépe umí.

Symbolicky, či tak nějak, dělám tlustou čáru, kterou ukončuji svoje, možná i vaše zamyšlení nad tím, jak a proč co bylo a nebylo, vyhrnuji rukávy na svém tričku a předkládám vám nový směr, jakým by se tento počin mohl ubírat. Došel jsem k rozhodnutí, že zde budeme psát naše každodenní postřehy, myšlenky, nápady, dávat sem fotky, odkazy, zkrátka vše, co patří ke každodennímu životu. No ba, cíl to není lehký, přesto do toho jdu a vyzývám vás všechny - Přidejte se! Ti, kdo nemají možnost, či zapomněli svoje vstupní údaje do administrace, nechť mě kontaktují na mailu.