To jsou ale věci. Leckdo se nemůže dočkat vytouženého víkendu a já oproti tomu zjišťuji, jak ten týden byl opět rychlý. Mám pocit, že to vnímám podobně jako u potápění. Na začátku se nadechnete - to je pondělí, ponoříte se - to je běžný pracovní den a nyní právě dochází k té vyjímce, normální by bylo vyplavat nad vodu každý den a vždy ráno se zhluboka nadechnout a ponořit se opět pod vodu, ale já mám pocit, že v pondělí se nadechnu a nějak se pod tou vodou zapomenu, ten čas mi tak rychle běží, že když se vynořím, není, jak by se dalo očekávat pondělí večer, ale pátek po obědě.

V rychlosti přináším pár fotek ze supr extra grilovačky. Opět jedna z velmi vypečených a šťavnatých akciček.

Pro větší fotku klikni.

Tímto podtitulem by se daly charakterizovat internetové stránky společnosti The Coca-Cola company. Kolu všichni známe a většině lidí chutná. Nyní máte možnost si vychutnat škatulkování lidí společností The Coca Cola company, podle oblíbenosti nápojů.
Coca-Cola: Tu pijí všichni normální lidé (shrnut odstavec o 7 řádcích.)
Coca-Cola light: Je oblíbená především mezi mladými lidmi ve věku 20 až 30 let, kteří žijí nezávislým životem a vychutnávají příjemné chvíle všedních dnů.
Cherry Coke: Tento výrobek je nejpopulárnější mezi mladými lidmi ve věku 15-25 let. Cherry Coke, určená revoltujícím teenagerům se prodáva v šestnácti zemích.
Fanta: V okruhu mladých je dnes Fanta po celém světě známá jako "chutný" a "zábavný" nápoj.
Sprite: Sprite je oblíbeným nápojem především dynamické mladé generace. Tito mladí si právě budují základní charakterové rysy své osobnosti, odvážně deklarují svou životní filozofii a své vlastní hodnoty. Jejich životní filozofie se shoduje s tím, co vyjadřuje také slogan Spritu: "Image je na nic!"

Že by ty mladé maminky co potkávám na ulici pily Sprite, kašlaly na image a následovali instinkt?

Včera jsem skládal jednu ze závěrečných zkoušek v umu "Umění říci NE". Můžu vám říci, že tato zkouška byla více než náročná, ticho, které při ní panovalo, atmosféra, která by se dala krájet a dále distribuovat pěkně zabalená s nějakou výstižnou etiketou ... jo, tak husté to bylo. Dokonce jsme po skončení jednán museli zaskočit na jedno, dvě pivka, lehce se připít a tím rozpustit naše dojmy. Důležité je to, že jsem to dal, řekl jsem ne, nenechali jsme s sebou manipulovat. Asi máme být na co hrdi, ale to ukáže čas.

Všem zvědavcům, kteří se nemohli dočkat videa z minulého víkendu zasílám první kousek. Hromy blesky velikost cca 350 kB.

Horký a upachtěný pátek vrcholil rychle probíhajícím úklidem knihovny po malování a přípravy spacích prostor pro očekávanou návštěvu, která zazvonila v podvečer. Večer se uskutečnilo malé otrkání s Ondrou, což je syn návštěvníků Kájiny a Marka. Po rychlém uspání pana Pupínka byl dlouho do noci pohodový pokec, smích a drby :-))).

Sobotní ráno a dopoledne Kájina bojovala na přijímačkách na sociální pedagogiku a my se úspěšně potloukali po Brně, koukali se po památkách, zelenině, knihách. Kolem 13. hoďky jsme se sešli všichni doma u výborného kuřete na zeleném pepři, mňam, Ondruch dal šlofíčka a pak jsme razili na druhé kolo do města, tentokráte na Špilberk, park, hakisak a na Kasematy. Od tud v horku byla jediná možnost a to do zahrádky do Grilláče, kde jsem zjistil, že v tak vyčerpávající a naplněný den mám po 1/2 pivka vcelku slušnou pifku.

V neděli, při výrobě oběda, jsme ulítli  na rozbíjení vajec. Víte, kolik různých způsobů jak dostat bílek a žloutek ven existuje? Ale kdo z nás může říci, že je v tom mistrem? Že u toho nepobryndá celý stůl, skořápky mu nenapadají do vajíčka? Že u toho neháže xychty jako já?

Měl jsem s sebou i Edu, takže víkend v obrazech zde, koukněte.

Víkend proplul jako pstuh mezi prsty. A je tu zase pondělí. Konečně není takové horko. Můžu s klidem konstatovat, že mi v sandálech mrznou palce. V pátek jsme se vydali s rodinou na cestu do Přerova. Cesta ubíhala v novém autíčku parádně a v Přerově jsme místo za hodinu a třičtvrtě jako obyčeně byli za hodinu a asi pět minut. Babička byla celá žhavá a hned dlachnila Marušku. Já jsem se najedl a něco po deváté jsem padl za vlast a vzbudil jsem se až v devět ráno. To jsou ty brzké příchody do práce! V sobotu ráno se nic zvláštního nedělo a odpoledne jsme se byli mrknout za Petiným strýcem do nemocnice. Je v přerovské nemocnici na očním. Prakticky mu tam jen kapou do oka kapky a zkoumají jestli mu ta žilka, co mu praskla, už nekrvácí. Vypadal docela spokojeně. Pěkně jsme si popovídali a potom jsme jeli za druhým strýcem. Večer jsme šli na jedno, jedno a ještě jedno pivo a to bylo taky moc fajn. V neděli jsme se vrátili domů, ale vzali jsme to přes moje rodiče. Moja mamina taky hned dlachnila Marušku stejně jako tchýně. Prostě jedna za osmnáct a druhá bez dvou za dvacet.
Doma to byla klasika, nakrmit Marušku, nakrmit sebe, vybalit, vykoupat Marušku, nachystat se na pondělí, dát nažrat Sáře (to je náš pes), vyvenčit sáru a jít spát. A ráno jsem pigloval auto, aby ho má levá ruka měla na její týden pěkně čisté.

Velké díky patří Richimu, že to tu teď poslední dny nenechává opuštěné a prázdné. Nějak jsem se dostal do logické pasti a nemůžu z ní ven. V krátkosti jen informuji o bezva oslavě Jarčininého magistra, jsou i fotky, ale v tomto místě jsem se právě zacyklil a nemůžu to rozuzlovat... rád bych sem umístil onu fotoreportáž, ale nevím, jakým stylem sem dávat takové množství fotek. Fotogalerie v takovém stavu jako jsou nyní se mi nepozdávají. Dnes jsem to chtěl doprogramovat, ale časově nestihám, takže víkend je moje i vaše naděje :-).

Indická restaurace je taky fajn. Byli jsme tam dneska s kolegou na obědě. Má levá ruka je dnes mimo kancl a právě proto, víte jak jsou levé ruce konzervativní co se stolování týče, jsme se rozhodli změnit lokál. Dodnes jsem netušil, že když je na restauraci napsáno Air Conditioned, tak to znamená, že jsou tam všude otevřený okna, aby tam byl průvan a dalo se tam alespoň trošku dýchat. Ale servírka tam byla pěkná. Člověk vlastně ani nevěděl z čeho se potí - jestli je to vedrem, servírkou nebo cenami v jídelním lístku. Dali jsme si meníčko a já pivo za 26 a kolega holou vodu za 22. Celou dobu tam hulákala nějaká orientální hudba a usmívající se ind (i když taky bůh ví co to bylo) tam dělal, vystaven v klícce, abychom měli pocit Indie, rotti. Rotti jsou docela dobré, hlavně se jimi dá výborně dorazit. Mohu konstatovat, že jsme se najedli dobře. Pouze asi dvakrát jsem byl vyrušen. Jednou to byl rozrušený zákazník s precedentem na hlavě a podruhé to byla má drahá. A zítra zase hurá ke Švejkovi.

Tak a je to tady. Milý Ježíšku děkuji za všechny krásné dárky, kterými jsi mě dnes obdaroval. Přestože je venku 35 stupňů Celsia ve stínu, já slavím vánoce. A to i přes nepřízeň osudu, který pro mě dnes připravil několik nepříjemných rozhovorů s jindy příjemnými lidmi. Ale tak to chodí. Jak říká klasik "business je business". A taky, Maruška už umí tleskat, je to fakt pěkný. Včera večer jsem přišel domů, smozřejmě pozdě, a zjistil jsem, že má dcerka nejenže umí ukázat jak je veliká, ale na paci paci pacičky začne tleskat. Nic vám neudělá větší radost než vlastní spokojené škvrně. Když se teď nad tím tak zamýšlím, zjišťuji, že mám vlastně takové malé vánoce každý den doma po práci.