Člověk je více než jen tvor lenivý a pohodlný. V neděli jsme byli se Simonou svědky autonehody, kdy nějaká ženská vletěla do křižovatky na zelenou a včera si to vykračujeme po chodníku a vidíme na semaforu vylepený vzkaz, že se hledají svědci té nehody. Doma jsme spustili diskuzi o tom, jestli se přihlásit, nebo hrát jen šedý a nemastný dav, lidi, co nic a nikdo nezajímá, nebo postavit se před volbu a jít říci, co jsem viděl ... nemyslete si, když si nyní říkáte, že to je samo sebou, že se přihlásíte, do doby, než jsme se opravdu rozhodovali, jsem si myslel, že to je jasné, ale jasné není vůbec ale vůbec nic. Páč když už se přihlásíte, tak si na sebe berete další břímě (jako, kdyby jich už tak nebylo dost).
Překvapil jsem hlavně sám sebe a svoji lenivost a přihlásil jsem se!

Včera jsme byli se Simonou na posledním ultrazvuku rostoucí Kočky. Celou dobu, kdy jsem se díval na různé orgány, kosti, žebra, aorty a srdce, jak to všechno funguje, šlape, zmenšuje se a zvětšuje se ... no zkrátka jsem si řek, že to je fakt síla, hodně nepochopitelné a tajuplné. A k tomu ještě Kočka je otočena hlavou dolů, takže jsme Kočku přejmenovali na Netopýra. ... máme to ale štěstí, těhotenství probíhá super, klídek a ještě se člověk dozví, že Netopýr je hlavou dolů. No, teď už nás čeká jen porod a pak pohled z oka do oka. Můžu vám říci, že se opravdu těším!
Aktualizovány stránky našeho Netopýra zde >>>

Jenom jeden den bez mé milované a už se dostavily tyto pocity stesk, dojetí a nostalgie. Podívám se před barákem na strom plný zralých jeřabin a už se mi hrnou slzy do očí. Vidím západ slunce za panelák a je tady dojetí jako hrom. Večer jsem se chtěl podívat na film Buffalo ´66 a raději píšu na pohodičku, protože bych asi opravdu uronil slzu. Opravdu stačí se podívat na něco co mě dojme a hned vyloudím někde pod povrchem vzpomínku na mou jedinou lásku. Už, aby byla doma. Nezlobte se na mě, že Vás obtěžuji svým steskem, ale já se z toho musím aspoň vypsat.

Hůůůůa, tak to byl dlouhý a perfektní víkend. Dokonce jsem měl pocit, jak kdybych měl prázdniny, nebo něco podobného, perfektní a osvěžující :o). Ve velké rychlosti o čem to celé bylo. V pátek těhotenská vycházka po Ikei, posezení, dárky. V sobotu jsme se vyjeli podívat na náš historicky první FESTIVAL do Boskovic, kde jsem se upíchli na divadelní sekci. Divadla byla supra, inspirující, navozující příjemný pocit z toho, že jsou lidé, kteří něco tvoří a dávají impuls dalším. Neděle se odehrála na výletě s Báčovými a malou Anetou v krosničce na zádech. Kliďánko a pokec, povídání o porodu a následném konání. To vše zakončeno večer v hospůdce, kde se k nám přidal Zdenda a LišákjeLišák. Zde přináším víkend v obrazech.

Konečně jsem prolomil led a našel si čas na pohodičku a na přidání posledních fotek z naší dovolené se Simonou v České Kanadě a v Českém Krumlově.
Dovolená byla více než pohodová, akční, plánovací, oddychová, přemýšlěcí, snící, spací, fotící, chodící, pršící, mluvící .. je to fajn být na dovolenoé ve dvou a přitom tam být již tři. Přináším poselství pro všechny, kdo se bojí něco podnikat v těhotenství - nebojte se, vše jde, možná, že to nění tak rychlé a překotné, ale také musím říci, že RESPECT Simona - vše zvládala s největším přehledem. Díky :o). Doporučuji také kouknout na foto, páč Simona, opět velký RESPECT, fotila velmi zajímavě, ale nebojte, i já to jednou dostanu do oka :o-).

pro více klikni

S Jarkou, mou nejmilovanější ženou, jsme po dlouhé době měli prožít malou dovolenou v prodlouženém víkendu pátek až neděle. Vydali jsme se do Bílých Karpat. Ráno jsme vstali s tím, že vyjedem MHD 8:15 z našeho hnízdečka (patříme k střední třídě dělám v telekomunikacích manželka je magistra a proto si můžeme ledasco dovolit, třeba i vyjet si jen tak s báglama na zádech co NE! bez auta?!?) MHD zklamala jeden spoj vynechal a ten před ním se o minutu předběhl tak jsme nestihli dálkový autobus do Starého Hrozenkova v 9:00. Po výletě v Tescu jsme se konečně vydali na očekávaný výlet do Hrozenkova, ale až ve 12:00. Nevadí na místo určení jsme dorazili něco po 14:00 a začali jsme hledat kemp, který byl zaznačen hned na třech mapách co jme viděli. Nebyl tam, protože byl zrušen před rokem. Opět nevadí, vydali jsme se plni optimismu v Karpaty s tím, že přespíme v penzionu Mikulčin Vrch, podle turistické mapy. Dorazili jsme na místo Mikulčin Vrch. Po chvíli hledání vchodu do chaty a po přečtení ceníků ubytování, za lůžko 200,- kč za osobu a noc, jsme se zeptali člověka před chatou jak se můžem dostat do chaty, kde je vchod. Muž nám odpověděl, že musíme jít okolo domu tam narazíme na branku tou projdeme a narazíme na dveře, které nemůžem minout. Jak muž pravil tak bylo. Cítíte to tělo, když otvíráte ty poslední dveře a čekáte už jen na úlevu a odpočinek, taky jsem to cítil, při otvírání dveří a vstupu do chaty. Sotva vstoupíme do chaty jde nám vstříc člověk oblečen do černé košile a černých kalhot. Člověk v černém nám šeptem říká „zabloudili jste“ já odpovídám ano v domění, že jde o frázi. Ten v černém mi odpovídá „ dveře jsou tam“. !!! Nechtějte vědět co se ve mně odehrálo během pár vteřin, co všechno opravdu sprostých výrazů mě napadlo!!! a co potom myšlenek proběhlo. Ten „hrdina“ byl schopen jen fyzicky vyhrožovat jinak nic !!!srab!!! Jenom mě mrzí že sem mu opravdu tu hubu nerozbil a nevymáchal ho v jeho bazénu. Odešli jsme rozladěni a na jiné chatě si spravili náladu. Ale rozhodnuti, že přespíme venku někde u lesa. Najděte v Karpatech rovné místo pro přespání, k pohledání. Našli jsme. Dovolená probíhala po tomto příběhu celkem hladce až na déšť. Prošli jme opravdu kus pěkné země. Když jsme došli do dědiny Strání, Květná rozhodnuti k odjezdu domů a optali jsme se kdy tudy projíždí autobus do Brodu, nebo líp do Hradiště a pak do Brna, hospodský říká, že do Brna jede v 15:30, ale že se někdy zdrží na hranici. Nechtěl jsem věřit vlastním uším, že v takové dědině jezdí autobus přímo do Brna. Zázraky se dějí, zvlášť po takové dovolené.

Prázdniny si kolem nás tiše a nenápadně proplouvají a za zády se nám smějí do očí, že jsme staré páky a už si jich nemůžeme užívat. I přes tento fakt se snažíme užít si léta i prázdnin jak jen se dá. Obzvláště viditelné to je při našich přesunech z kanceláře na oběd. Mám strach, abychom koncem léta nemuseli hromadně navštívit očního aby nám narovnal zrak a zatlačil oči zpět do důlků popřípadě chirurga ale o tom až dále.

Zrovinka dneska jsme s levou rukou měli úžasný erotický zážitek když jedna slečna šla kudy neměla a musela podlézat zábradlí. To bílé spodní prádlo jí opravdu slušelo. Slečno děkujeme.

Někdy mám při našich výpravách přes ulici Českou na oběd strach abychom nedostali hromadně do držky. Stává se totiž, a to poměrně často, že kolgové nevydrží erotické napětí a začnou kolemjdoucí slečny komentovat.
Já nekomentuji, jen se dívám a když jde slečna ketrá stojí za zmínku, oznámím kolegům dle vzoru anglických letců: "Jedna hodina. Pozor na jedné hodině."
A pak už se jen rychle přesunuji a dělám předvoj a poslouchám hodnocení: "Ty vole tam se to třepe.", "Já bych souložil.", "No to mě poser."

V restauraci U Švejka potom nastává zápolení o místa u stolu. Ovšem toho čtenáře, který by si myslel že restaurace je většinou plně obsazená a bojujeme o to abychom se měli kde najíst musím zklamat. Chodíme na oběd po jedenácté hodině a v tu dobu je tam prakticky prázdno. Bojuje se o ty nejlepší místa, ze kterých má člověk celou místnost jako na dlani. To znamená že vidí kdo vchází kam se usadí atd. Vítězové potom po celou dobu oběda obtěžují ty hůře posazené komentáři: "Tak to je kočka.", "Uao", "Pánové no tak to musíte vidět." a podobně. Po těchto proslovech ti hůře posazení, zatímco vítězové klidně urskávají polévku a obdivují příchozí tzv. sledování online, přestanou jíst a nenápadně se otáčejí tzv. sledování offline.

Po zaplacení, kdy pravidelně nedáváme dýško se návrat do kanceláře line ve stejném duchu. Já a levá ruka jdeme do kanceláře po schodech, abychom to rozchodili a další kolega jezdí výtahem. Co tam dělá nevím.

Jsem rád, že máme kancelář uprostřed města.

Včera jsme ve firmě slavili narozky Vlastíka. Touto cestou ještě jednou vše NEJ! Oslava byla velmi vypečená a povedená. Jedli jsme zákusečky, kdy jsem prve okusil slavnou Máničku. Také se trošku prolévalo nějakou tou lihovinkou a nakonec z toho byl velmi živý diskusní klub. Jo, supra narozky, škoda jen, že nás je ve firmě tak málo :-).

Ptám se vás a sebe, jak to, že se tu nic neděje? Jeden z důvodu je to, že jsem celý minulý týden byl na dovolené, takže jsem neměl možnost nic zaznamenat, ale jsem již zpět a pomalu se vracím do normálního civilního života. Na dovolené jsme byli nakonec v České Kanadě, byla to taková pohodovka. Jeden den jsme zajeli na výlet do Českého Krumlova. Samo, že mám i nějaké foto, ale to mi vezme ještě nějaký ten čas, než se mi to podaří nahodit, proto prosím o trpělivost.

Nyní veseleji a pružněji. Zpátky do života a do tvoření.

Minulý týden v pátek jsem s Jarkou a dalšími budoucími Indiány jeli stavět dětský letní tábor. Tento tábor je zvláště zajímavý tím, že je zaměřen na kočovné Indiány. Práce při stavbě táboru bylo hodně. Stavělo se 8 Týpí. Jedna nádherná dvojkadibudka. V jednom Týpí se budovala kuchyň. Další slouží jako JIPka, Sklad. Ve třech budou přebývat malý Indiáni, jedno budou obývat náčelníci a šamani. Největší bude sloužit s názvem sněmovní pro různé příležitosti. Opravdu pěkný tábor a připraven je ještě lepší program pro malé Indiány. No a teď k vlastnímu příběhu onoho víkendu. Nejprve jsme naložily jednu dodávku jídlem a rekvizitami, potom přišel na řadu kamion a 140 smrkových kmenů bez kůry cca 5-9m dlouhých. Po vyložení jsme začali nosit smrky na louku. Nejprve jsme přebrodily řeku asi 20m a potom dalších 80m na louku. Až jsme vše přestěhovali začalo se stavět. Šlo to celkem rychle. Postavili jsme 4 Týpí a komplet kuchyň a kadibudky. Druhý den se stavělo dál. Oběd !!! Teď přichází (pro mě) nedůležitější příhoda víkendu !!! Během obědu Jarka zjistila, že mám na zádech OLBŘÍMÍHO KLÍŠŤÁKA. Po diskusi s ???kamarádem Zdeňkem??? jsme se dohodli na odstranění klíštěte pomocí pinzety. Tady musím upozornit na to jak jsou média mocná. Neboť oba jsme vyslechli rozhovor na stanici Radiožurnál, kde pan ????docent???? radil posluchačům, že klíště se nesmí mazat tuky a potom vytočit, jak jsme všichni doposud dělali. A to proto, že klíště se při této procedůře vyzvrácne zpět a tak vás může nakazit. Zdeněk uchopil klíště do pinzety a započal s ním viklat až mu utrhl zadeček no a hlava, klepítka a jiné zbytky mi zůstali na zádech. Jarka se snažila pinzetou a jehlou na táboře i doma. Podařilo se jí vytáhnout pidi kousek. Večer jsem usínal s pocitem, že je někdo ve mě. Sny Vám tady vykládat nebudu byly hrozné a nadlouho. Ráno jsem zkontroloval stav a zjistil, že rána se zacelila a klíště už začalo zarůstat. No děkuju pěkně. Hned jsem volal doktorce a ta mi řekla nevyhnutelné, které jsem čekal. "Musíte jít k CHIRURGOVI". Polilo mě horko a pak chlad, nejprv z bolesti potom, co řekne šéf až mu budu říkat, že příjdu později. U doktorky to šlo, je laskavá a má soucit. Napsala mi doporučení na chirurgii. U chirurga to bylo zajímavé. Místo, aby Vás uklidnili a řekli, že je to maličkost a , že to půjde samo řeknou "no to už je mrtvý a hluboko a sestro podejte mi skalpel a vy se vyslečte a tady si lehněte". Strachy jsem se třásl co mi to budou kvůli takové prkotině dělat a proč jsem sem lez. V tom už jsem dostal injekci na lokálku, která fakt lokálně bolela, ale pan chirurg byl třída, 3x do toho řízl a bylo to venku. Poučení: nenechte si nakukat každou volovinu a točte klíšťata o 100 ampér ať klidně blijou. Opravdovej Indián ze mě nebude.